M. erector spinae LS

M. ERECTOR SPINAE LS

Poloha pacienta: Leží na neošetřovaném boku. Ruka svrchní horní končetiny je položena na břichu v místě pupíku. Spodní horní končetina je položena paží na lehátku – flexe paže je kolem 60-80 stupňů a předloktí v pravém úhlu.

Postavení terapeuta: Stojí vedle lehátka, čelem k pacientovi.

Provedení: Terapeut nejprve musí upravit výchozí polohu pacienta. Spodní dolní končetina pacienta je v semiflexi, svrchní visí přes lehátko – pánev musí být mírně překlopena ventrálně. Pokud není dostatečná flexe bederní páteře, terapeut zatáhne za spodní paži pacienta k sobě, a tím flexi bederní páteře zvětší. Terapeut se poté postaví tak, aby svrchní dolní končetina pacienta byla mezi jeho stehny.

Dále terapeut provlékne svou ruku, která je blíže k hlavě pacienta, pod svrchní horní končetinou pacienta a položí prsty v místě TrP. Druhou ruku poté položí těsně k prstům první ruky tak, aby předloktí směřovalo šikmo přes bok. Terapeut se takhle postaví co nejblíže k pacientovi, ale na své ruce se dívat nemusí.

Izometrie: Tlak svrchní dolní končetiny pacienta proti vašemu stehnu. Pohled očí na opačnou stranu.

Facilitace: Nádech

Inhibice: Výdech, pohled očí dolů.

Chyby: Tato technika je relativně obtížná a chyb je možné udělat mnoho. Nejdůležitější je správné výchozí postavení pánve a bederní páteře.